Tak já jsem to docela vyhrála.... byla to ale souhra několika okolností - především manželovy povahy, zkušeností a době, kdy jsme se seznámili.


vychytala jsem rozumnýho muže s potenciálm, ale vyženěnýho sotva od maminky ( takže rozvádějícího se pro prý jeho neschopnost a nevěru jeho ex) zrovna v době, kdy na něj po rozchodu zbyla domácnost a jednou za 14 dní batole, v kombinaci s tím, že je slušný a zodpovědný, se tak nějak naučil fungovat rok a půl, a já do toho vztoupila a zustala dlouho pasivní, imponovalo mi že umí vařit a zvládá batole. nechávala jsem se obskakovat a do ničeho se mu nemontovala, dlouho jsem ho prověřovala:)) . No a zůstalo to tak do značné míry (ta moje pasivita :)) ), jen jsem teda v domácnosti začala dělat věci, které nepřipadaly důležité jemu a dělat je nechce (mytí wc a koupelny, žehlení, vytírání, mytí okem + k jeho 10 jídlům jsem přidala to že já občas vařím taky svých několik, příprava vánoc a oslav)

ale tam jsem měla štěstí, že byl potenciál chlapa co nesnáší pohled na plesnivé jídlo a jde to hned umýt, jen potřeboval žít tak rok, dva sám v bytě, aby si tu rutinu našel. Mě trvalo naopak půl roku, než jsem si od něj nechala vysvětlit, jak se zapíná myčka:)