Ještě jednu věc mi máma po listopadu kladla na srdce o předchozí době:

Komunisti v ČSSR měli velmi dobře zpracované takové to sociální třídění lidí. A to nedělala přímo StB, ale desetitisíce "kádrováků" ve firmách a školách.

Když jste přišli do MŠ/ZŠ, tak na vás začal vznikat posudek, který se s vámi táhl stále dál. Měli jste osobní spis, kam psali hodnocení třídní učitelé a další ve škole. Tzv. komplexní hodnocení. A bylo to hodnocení vás a také vašich rodičů, jejich původu, atd. K tomu se různě přihlíželo při přijímačkách, při hledání nového zaměstnání, při různých nepříjemných pohovorech ("tak vaše matka se vůči škole chovala protispolečensky..., není divu, že syn potom ..."). Tihle lidé dělali poradce vedení firem, koho vzít, koho vyhodit atd.

Hodně velká část vlivu StB byla v těchto relativně měkkých formách. Jednak mohli kdykoliv přijít do zaměstnání a okopírovat si váš spis a tím získat první úroveň osobních dat. Ale fungovala i opačná cesta: "Vážený s. řediteli, vaši studenti A.B. a C.D. byli zkontrolováni orgány SNB na závadovém koncertu neregistrované protistátní hudební skupiny.... Prosíme o vyvození kázeňských důsledků. Kopie tajemník školské organizace KSČ. Se soudružským pozdravem mjr. XX"

Většina ředitelů se zalekla a studenty vyhodila, nebo jim dala ředitelskou důtku atd.

Co vím, tak teprve v roce 1989 se to začalo na některých fakultách měnit, kde na toto následovala odpověď, že studijní proděkan děkuje za upozornění, ale pro nějaké kázeňské řízení by potřeboval vědět, zda se jmenovaní studenti dopustili nějakého trestného činu, nebo přestupku, nebo konkrétně specifikovaného jednání v rozporu s pravidly akademického řádu. Do té doby není schopen dále postupovat. Samozřejmě následoval telefonát: "Aby vás to nemrzelo s. proděkane."

Tihle kádrováci byli pravou rukou personální politiky a sociální kontroly systému a měly být uveřejěny i jejich seznamy. Byla to sociální kontrola lidí i bez počítačů ala dnešní Čína.