Žila jsem v něm 17 let, tedy celé podstatné roky dospívání, pamatuji si dost.
Šeď, špína, tíseň, prázdnota, bezprizornost, šikana, hnusná estetika, nablblá propaganda... Jistěže jako dítě jsem vnímala i radostné věci, vyrůstala jsem ve slušné rodině a v rámci možností měla všechno, co bylo dostupné.
Ale jsem velmi velice alergická na sentiment po té době, nebylo na ní dobře vůbec nic.

Ropucho,
presne. Ve vedouch funkcich sedeli nekompetentni idioti, nic se nedelalo poradne. Ja jsem chodila na technickou skolu, kde jsme se ucili postupy z 50 let. Cely to bylo hnusny, nepodporujici, od detstvi jsme se ucili delat veci jenom ""jako"".