Jediné co opravdu nenávidím je vstávat do tmy. To naštěstí většinou nemusím, teď teda je na hraně pátek, protože 7.45 musím být na poradě 5 km od domu, to je naknap, V 7.10 lezu z postele. No a tenhle týden jsem si uvědomila, že díky novému projektu poslední dva týdny téměř nejsem venku a hýbu se jen chozením v uzavřeném prostoru, protože když se v osm večer vrátím domů, už se mi prostě nechce. Ale snad už příští týden jedna kolegyně bude mít zdravé děti a druhá od 1.12. nastoupí takže nastane nějaký normální směnný provoz a nepotáhnu dvě práce 6 dnů v týdnu. Ale už se to rozjíždí a o to víc to člověka těší. Poslední roky jsem se snažila mít listopad pracovní doma a pak si opravdu užívat advent, letos mám doma strašný binec navíc takového toho kalibru, že nejde pozvat úklidovku. Tím pádem i když si udělím večer volno, voňavou podzimní pohodu si neužiju, anžto binec kolem. Asi následkem téhle diskuse se nevrátím k práci (řešila jsem teď dvě hodiny nějaké zapeklitosti a odskočila si sem vyčistit hlavu) ale jedu domů, vytáhnu psy do lesa, uklidím barák a dopracuju večer to nejnutnější a v neděli zbytek.