ropucho, ale ti lidé přece slaví... slaví život a smrt jako něco, co k sobě neodmyslitelně patří a na halloween se zdvihne závoj mezi světem mrtvých a živých a ty dva rozdělené světy se na jednu noc propojí... nedívá se na mrtvé jen se smutkem, protože ti mrtví byli kdysi živí a byli tu s námi a zažili jsme s nimi mnoho veselých chvil a jsme šťastní, že se mohou alespoň na tu jednu noc mezi nás vrátit... zároveň se ale mohou s nimi vrátit i zlí duchové, které je třeba zmást, a proto se obléknou strašidelné kostýmy, díky kterým zlí duchové nerozeznají živé od mrtvých... je to noc, kdy můžeme nahlédnout za oponu, můžeme si užít (kontrolovaný) strach, můžeme se oprostit od strachu ze smrti, přijmout ji a "posedět s ní u jednoho stolu"... ta světýlka z dýní jsou těmi světýlky naděje ve tmě, naděje, že smrtí nic nekončí, že i mrtví zůstávají nadále s námi...
to, že něco neslavím, neznamená, že na tom není nic k slavení...
a je pochopitelné, že pokud nějaký svátek přežije po dlouhá staletí, vyvíjí se a pozměňuje, zvláště pokud jde o vnější atributy, ale ten základ zůstává stále stejný...