Přidat odpověď
já mám atrakce v přírodě ráda - za prvé, když byly děti malé, tak to bylo určité zpestření / cíl výletu. Teď se mí zase líbí, že tam všichni jdou a nechají les prázdný.
Třeba - měli jsme jeden den v Mnichově, kdy jsme odjeli vlakem na Brauneck (vyhlášené místo v Bavorsku, kam "jezdí všichni Němci") - vyjeli jsme lanovkou nahoru, tam bylo docela dost lidí (na to, že byl červen, zima a poprchávalo), vyfotit se u kříže v podstatě nešlo - ale jak jsme popošli kousek od všech těch lanovek a hutte - tak jsme byli v přírodě sami.... za celý den jsme potkali asi pět nebo šest lidí, zdravili jsme se a bylo to hrozně příjemný... výsledek je, že to považuju za perfektní výlet - lanovka byla milosrdná na moje artritická kolena a i z časových důvodů (že jsme nahoře a dole byli za pár minut) a na příjemný výlet stačilo popojít první jánevím půl kilometr od stanice a vybrat si trochu náročnější menší stezku - a lidi se rozprostřeli a bylo to fajn.
Ale já obvykle cíleně hledám taková ta spíš zastrčená, méně známá místa... ve Vídni mám radši sv. Ruprechta než Štěpána, mám raději Novohradské hory než Šumavu a podobně... akorát člověk musí hledat a ptát se - a přemýšlet... a nebo holt jít s davama - ale pak nenadávat, když je sám součástí toho davu...
Předchozí