Kat a Rose chápu vás. Já jsem nemyslela, že to nemůže zprostředkovat krásný zážitek. A proto pro dovysvetleni dodám..

Věřím, že bungee jumping je něco, letíš chvíli jako pták, pak zaziješ volný pád.. přesto potom neprahnu. Nechci to zažít, a ani nechci riskovat.

Věřím, že jít v Číně, nebo jinde, po proskleném chodníku ve výšce x set metru je zážitek. Ale já ho nepotřebuju.

A našla bych jiná přirovnání. Já pro život nehledám extrémy, já mám pocit, že nestíhám prožít/ pojmout/ uvědomit si i ty “obyčejné” věci. Ocenit a užit si i to, co někoho nechá chladným, nevnímá to nebo ho to nezajímá. Sedět a pozorovat brouka.. prohlížet si, jak je krásný, co dělá, proč to dělá, sledovat ho, kam jde a kdy se někam vrací..A to mě dneska zpětně učí moje děti, ptž oni to umí. A já jsem šťastná a hrdá, že jsem je to naučila. Že vidím, co vše vnímají a oceňují.