mluvím s ním jako s dospělým, říkám mu ale stále zdrobnělinou jeho jména, dceři taky, manželovi taky
když potom jednou za čas zařvu "Kateřino!", tak ví, že fakt přešlápla...
i kočka ví, že když místo obvyklého "Andělko" zaječím "Andělíne!", má se schovat pod gauč
manželovi plné znění jeho jména kazí náladu, jako regulérně, fakt to nemá rád a ví, že to se fakt zlobím