Rodinová, ono je to ale hrozně těžký, když to dítě ani nemá reakce přiměřené věku. Protože ty se snažíš nějak vyplnit ten prostor, který by už to dítě mělo trochu ovládat. Zatímco ono se chová naprosto nelogicky a samo si podtrhává větev. Je těžký dát ruce pryč a říct si, že je to jeho boj. Zvlášť když víš, že jedná nerozumně, a dost možná si negativně ovlivní minimálně několik dalších let života.
Navíc když se nedokážeš domluvit ani na základních věcech doma. To potom máš dojem, že je to marný, marný. A ještě si připadáš jako úplný debil, který je doma za sluhu, peněženku, hromosvod, a ještě může za úplně cokoliv, co se miláčkovi zrovna nedaří. Těžko udržet ten nadhled.