Čumčo, u nás teda jakékoli řvaní vždycky situaci jedině totálně vyhrotilo a zhoršilo. Syn je odmalička citlivý na zvednutí hlasu a i když mi to připadalo, že jsem fakt jen zvýšila hlas, nebo zpřísnila tón, tak on to vnímal jako řev. To z něj lezlo časem, když byl mladší, tak to nedokázal takhle definovat, ale vždycky to skončilo šílenou scénou a nevyřešilo se nikdy nic. U nás jedině v klidu, po dobrém, vysvětlit, odůvodnit, případně upozornit, že bych to nerada řešila nějakým zabavování třeba PC, nebo mobilu, že mi to u něj přijde v tomhle věku už trochu nedůstojné a pod jeho úroveň. Na to on docela slyší.