Pitunie, no to je ale dost zásadní. Pokud půlku života trávila v prostředí, kde otec psychicky manipuluje, tak má asi posunutou hranici toho, jak ty vztahy vnímá. Konečně nemusí. Konečně na ní nikdo netlačí. Necítí se blbě.
Tohle je totiž možná důležitější než celá škola. A trošku mě napadlo, jak je to u ní se stresovými hormony třeba. Ona může klidně roky jet ve stresovem módu a to se teda nechceš soustředit, jsi podrážděná, hledáš únikový cestičky atd.
Což teda neznamená jí do nekonečna omlouvat. Ale rodinný sedánek s nějakým šikovným terapeutem by možná pomohl. Možná bych zvažovala i přerušení studia. Ale je tam velká pravděpodobnost, že do té školy už nedojde zpět.
Motivovala bych ji, že s maturitou má pravděpodobně větší šanci na lepší práci a za pár měsíců by byla schopna se osamostatnit. Nabídla jí pomoc v začátku. Je to cca 8 měsíců, dost málo času. Ale za rok už může být svou paní.