tak jsem se už trochu uklidnila, díky
u nás naštěstí fakt nemám pod palcem všechno, spoustu věcí má na starosti manžel a na hlídání termínů je mnohem spolehlivější než já... mě vlastně úplně nejvíc vytáčí ty věčné otázky... ta potřeba být neustále na příjmu a podávat odpovědi... já se vlastně málokdy na něco ptám muže, maximálně že třeba domlouvám nějaký termín, tak se ujistím, že on nic v plánu nemá... když něco hledám, neptám se jednoho člověka, ale buď se ptám do pléna nebo toho kdo je u toho, případně kladu otázku "kdybys byl takový průměrný papír od doktorky, kdy bys asi byl?", ale to je spíš otázka pro mne samotnou
někdy si říkám, že je to možná pracovní vyčerpání, kdy celý den odpovídám na otázky, radím, navádím, vysvětluju, že prostě doma už na nic odpovídat nechci... teda kromě otázky "mami, chceš uvařit kafe nebo čaj?", to bych s radostí odpovídala "ano a ano"