Jo, takze povazujes "skolne neuspesny" dite za propadajici. Nikdo krome Tondy nepropad, tak vsichni ostatni byli uspesny, vzdyt sli na stredni nebo se vyucili. Takhle to ale uplne mysleno neni.
"Školní neúspěšnost je z hlediska pedagogicko-psychologického a socio-pedagogického
chápána jako selhávání žáka v podmínkách školního edukačního prostředí nejen špatným
prospěchem, ale také vytvářením negativních psychických postojů a emočních stavů ve
vztahu k vlastnímu učení, ke vzdělávání, učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům. "(z prace o problematice skolni neuspesnosti)
Troufnu si rict, ze za socialismu bylo skolne neuspesnych v kazde tride cela rada, vcetne vasi, nez te preradili do "studijni" (supr napad, jak to vybirali?) a mozna i potom.
Meli jsme relativne dobre a rozumne ucitele (80.leta), ale stejne zmizely dve neposedne deti - tenkrat bylo receno, ze prestoupily na jinou skolu - dnes vime, ze je preradili do zvlastni. Deti s dysporuchami skoncily treba vyuceni (z tveho pohledu pohoda), hluboce pod sve schopnosti, v oboru, ktery je nezajimal. Nastesti prisla revoluce a uplatneni v novem svete. Meli jsme treba spoluzaka, co mu nesli jazyky (je vyuceny, pohoda), doma ho za to otec rezal. Nenavidel otce i skolu. Ale nikdo u nas nepropadl, takze dokonale "uspesna" trida. Ja mela vysvedceni dobre a o bohuzel musim pripustit, ze jsem o skolnich starostech mnoha spoluzaku vedela houby, nemluvili o tom, pripadali si proste "blbi" nebo nesnaseli ucitele a kaslali na to, radu veci (treba s tim vypraskem) jsem se dozvedela az v dospelostech, na srazech. Tenkrat se proste problemy deti moc vazne nebraly, to ale neznamena, ze nebyly.