V patnácti jsem začala chodit s devatenáctiletým klukem, dělilo nás krom 70 km tolik odlišností, že nebýt toho, jak neskutečně matka vyšilovala, netrvalo by mi skoro 2 roky než jsem přišla na to, že chci chodit na rande, tancovat a plánovat si hvězdnou budoucnost a ne si jednou za týden přečíst dopis, kde on zrovna leze po skalách a jak se těší, až na něj budu čekat doma a hledat si školu v jeho městě, abych mohla k nim domů na privát a měl mě pod dohledem.
Nejstarší syn si našel úžasnou dívku, zůstala by členem rodiny i kdyby se rozešli, naštěstí se vzali a mají děti.
Prostřední - první známost podobná věkově mě, navíc to byl celkem fajn kluk, dali jsme tomu volný průchod, rozešli se. Pak byl "převozník" ten mi tedy přes nos nešel ale byla už téměř dospělá, rozumná a hodně samostatná, asi jsem jí i řekla, že se mi nejeví jako vyrovnaný pár, víc určitě nic. Současného manžela jsme dopředu varovali a dostal ji bez "záruční lhůty". Jí jsme samozřejmě už mnohem dříve řekli a ví to dodnes, že kdyby kdykoli cokoli, může tu být znovu doma.
Nejmladší má několikátou známost, kteroukoli z nich si dovedu představit jak psala tuším Stáňa jako "matku budoucích vnoučat" i když pokud spolu zůstanou jako pár teď, fakt budou potřebovat hospodyni, jejich schopnost generovat bordel a uklízet ho jsou silně nevyrovnané. Někde jsem udělala nějakou výchovnou chybu, ani já nejsem nijak extrémně pořádkumilovná ale hranice "snesitelného bordelu" moje a mých dvou dětí je bohužel dost rozdílná. Jedno to vyřešilo partnerem a tihle dva prý na to budou mít lidi. tak uvidíme.