Deprese z aktuálního počasí nemám, počasí mě na náladě prakticky skoro neovlivňuje, ale stín smutku z toho, že tahle nezvyklost počasí je jednou ze součástí posunu, který asi bude dlouhodobě náročný v řadě oblastí, trochu mám.

Zahradu teda saharovou nemám, naopak, je krásně zelená. Sázela jsem ji teda už s výhledem na to, že bude s lety postupně větší horko, takže je udělaná tak, aby sama sebe co nejlíp chránila před nadměrným vysycháním, aby odolné rosltiny přiměřeně přistiňovaly ty citlivé a aby se tu nic nadměrně nerozpalovalo. Ale letos mi teda pomáhá i místní dostatečné množství srážek, zalévat nepotřebuju venku vůbec. Vlastně zalévám jenom skleník a letnící se citroník.

Venku mi horko nevadí, chodím se projít Prahou, kdykoli mám volno, nejlepší to, pravda, bylo v úterý ráno, kdy jsem byla u zubaře už 6:45, takže to byl chládek i v centru :) Ale ani po odpoledních mi to neva. Je mi horko, to jo, ale nějak se snažím myslet na jiný věci, než je tělesný nepohodlí, a ono mi pak nějak míň vadí. Ale nepodaří se mi to pokaždý, to je fakt.