"novostavbu po Němcích vesele opravoval jedna radost"

no vidíš a pak že se nestarali
absolutní spravedlnost neexistuje a už vůbec ne, pokud jde o historii...
kde jsou spravedlivé hranice? která ta doba je ta pravá, abychom se na ni odkazovali? a kdo je spravedlivým vlastníkem domu, který jeden postavil, vzali mu ho a další ho koupil a pečoval o něj po desetiletí a investoval do něj?
znám třeba příběh domu se zahradou v krkonoších, kde se díky sňatkům a dědictví stal majetkem "cizí" (německé) rodiny a pokrevní (česká) příbuzná zůstala bez domova, po odsunu němců pak dům odkoupila s mužem od státu a hospodařila v něm dál po vzoru svých předků, původních majitelů a po revoluci před dům přijel němec (podle věku už se musel narodit v německu, tady nikdy nežil) a začal vykřikovat, že tohle je jeho majetek a že tohle mu pěkně všechno vrátí a rozkřikoval se po vsi jako by mu patřila celá... majitelka domu, v té době už dost stará paní, málem měla infarkt, že ji o její rodný dům zase někdo připraví... samozřejmě nic z toho se nakonec nestalo, dům rodině zůstal dál, nicméně pan němec je jezdil obtěžovat ještě hodně dlouho a vždycky tropil scény na celou vesnici, vykřikoval o zlodějích a jak je odtud všechny vyžene, protože ON má přece právo, jeho rodina byla vlastníky domu, byť jen pár měsíců...
jsou to nejrůznější příběhy, je těžko posuzovat zpětně něčí nároky, je těžké nějak narovnávat historii... škoda, že člověk se neumí z té historie poučit, přijmout ji jak byla, vůbec ne černobílá, ale plná barev a odstínů, a nesnažit se ji nějak ohýbat podle svých potřeb...