Moji rodiče byli na konci války už dospělí, takže mi o té době hodně povídali. Nenávist k Němcům byla tehdy nesmírná, neexistoval Čech, který by je ti chtěl. Emocionálně vypjatá doba. Samozřejmě dnešní pohled je úplně jiný, racionální, humánní. Tehdy to brali všechno šmahem. Babička mého BM mi vyprávěla, že měli sousedku Němku. Za války se nad všechny povyšovala, byla říšská Němka, měla plno výhod, Čechy opovrhovala jako nižší rasou. Po osvobození Češi vtrhli do jejího domu a ubili ji k smrti. Strašné. Ale z tehdejšího hlediska pochopitelné.
Já osobně si myslím, že z hlediska dalšího vývoje našeho státu nám odsun Němců po válce ušetřil mnoho trápení. Za komunistů by byly nacionální spory potlačené totalitou, ale po roce 89 by znovu propukly, viz Slováci. Kdoví, jak by to dopadlo, kdybychom ti měli víc než 3 milióny Němců. Čímž netvrdím, že odsun Němců byl stoprocentně správný a žádná zvěrstva a nespravedlnosti se nestaly.