Uzákonit to jako možnost je určitě fajn, více možností nastavení dává prostor různým nastavením, takže těm, kterým by to vyhovovalo, bych to přála.

Pro mě by to každopádně nebylo. Ale pro mě není ani 8 hodin. Moje produktivita kolísá a pravidelná pracovní doba by znamenala jen to, že bych tam v různých svých hluchých dobách prostě jen - byla. Naopak, mám zkušenost přsně opačnou, se zkrácením pracovní doby se zvýšila moje produktivita (myšleno opravdu v absolutním množství, jakože za 6,5 h jsem udělala práce x, za 4,5 h udělám práce 1,3x). Vzhledem k tomu, že dost zásadí část mé práce spočívá v myšlení a nápadech, tak s dlouhou pracovní dobou mi únava a otupělost jednotvárností a vnější nutnostíbez pocitu smyslu nápady udusila. Zatímco výrazně víc osobního volna, tráveného zejména chůzí, znamená, že mě toho napadá mnohem víc. zejména v chůzi Jediná chybka je, že mě za chůzi zaměstnavatel neplatí

Jinak samozřejmě jsou i části práce, kdy musím být někde a dělat něco konkrétního v ten daný čas, ale tam vnímám výraznou smysluplnost a návaznost a tak mi to ubíhá a jde klidně i řadu hodin v kuse. Ale bez silné vnitřní motivace a výrazného pocitu smyslu prakticky nejsem schopna dělat žádnou činnost jako samostatnou věc víc jak nějakých 20 minut, pak už musím činnosti střídat. Takže holt když někdy něco takového opravdu musím, vyplnit nějaký dloouhý formulář třeba, tak musím zároveň dělat něco jiného, vlastně se soustředit na tu jinou věc, a na formulář jen druhotně a letmo občas juknout, a když ho dělám jako "vedlejšák", tak ho udělám svižně a správně. Pokus se na něco takového výhradně soustředit končí obrovskou chybovostí.
S věkem jsem se vycvičila v tom, že ty "druhotné činnosti" mám předpřipravené a rozdělané, aby to byly činnosti užitečné a hodnotné a nemusela jsem z přetlaku na pozornost utíkat do činností neužitečných či dokonce destruktivních