Určitě záleží na náplni práce. Při stereotypní práci těch deset hodin asi nejde. Ale teda nemůžu soudit, protože bych nedala ani osm. S mou (nediagnostikovoanou) poruchou pozornosti nedám stereotypní práce ani chvilku. Jak nemám setrvalý stres a voatilitu a zahlcený mozek přemýšlením nad něčím úplně novým, tak dělám chyby téměř ihned. Třeba po hodině. A to se to s věkem spíš lepší. Třeba na základce jsme byla úplně marná a už deset minut po začátku hodiny jsem netušila, který odstavek Honzíkovy cesty, že mám nahlas předčítat.