"Na dětství si vzpomínám jako na dobu ohromné volnosti, svobody a bezstarostnosti."

To já tak úplně ne.
Cítila jsem se často omezovaná vůlí dospělých. Mám silnou potřebu dělat si, co chci já, a to v dětství moc nešlo. V dospělosti to jde mnohem lépe.
Také jsem měla různé strachy a obavy, které jsem neuměla ventilovat a byla na ně sama. Neměla jsem žádného partnera - soulmate.
Někteří dospělí si na mě dovolovali, protože jsem malá, a neuměla jsem se tomu bránit.
Suma sumárum, dětství jsem měla obecně vzato pěkné, ale dospělost je lepší.