Problém je imho s vyžírkovskými řetězci. Jsem přesvědčen, že jejich management vždy odváděl do ciziny extrémní zisky. A v těch korporacích je obliba tlačit na jejich trvalé zvyšování. A když stoupnou vstupy, nebo museli zvýšit šílené mzdy pokladních, tak nevysvětlí nahoru, že strom neroste do nebe.

Marketing přišel na to, že když extrémně rozhoupou ceny s tím, že to mírně zkompenzují slevami a kartami apod., tak že se dá slušně šplhat s cenou nahoru, zvlášť když konkurence dělá totéž. Jediné co je ohrožuje, abychom z Prahy nezačali jezdit na nákupy do Drážďan. Jenže koruna oslábla, čímž Německo i Polsko, samo s inflací, osláblo.

Pomohlo by, pokud by firmy v maloobchodu nad určitou velikost musely veřejně publikovat ceny i marže v nějakém formátu, např. do státního informačního systému. A pak zákaz permanentního houpání s cenami, jako to mají v Německu minimálně v některých spolkových zemích. Prostě stabilizace ceny po určitou dobu. Nikdo jim ceny neurčuje, jen to oni musí dělat s rozvahou. Zákazník není zvědavý na každotýdenní loterii nepodloženou změnou cen vstupů.

Máme v ČR dost velký nepoměr v rozdělení HDP mezi mzdy a kapitálové příjmy a to ještě spoustu peněz do ciziny odchází díky nejasným fakturám a operacím mezi zahraničními matkami a českými dcerami firem, čili bez zdanění vůbec. Chtělo by to vyšší mzdy celkově, nejen minimální (a ne rušit minimální zaručené mzdy v jednotlivých kategoriích prací). A kupodivu by imho i pomohlo zvýšení odvodů firem za SP, protože to by přivedlo neinflační peníze do důchodového systému.