hatato, možná tě naštvu, ale já ti mám podezření, že tvá dcera tě FAKT nechce rozčilovat já se v některých těch věcech úplně poznávám, zvláště ve věku kolem 12-14 let
věř mi, já se fakt snažila, abych neměla v pokoji bordel, fakt jsem se snažila nezapomenout, že mám zajít večer zajít zahradu a zavřít foliáky, dostatečně pít, abych neměla migrény, nezapomenout si s sebou vzít konkrétní věci k babičce, poznamenat si úkoly, nezapomínat je plnit... ale prostě mi to nešlo... byla jsem bita, rodiče na mne křičeli, dostávala jsem tresty - všechno k ničemu, protože to u mne nebyla otázka vůle...
většina věcí se postupně urovnala sama, asi jak jsem dozrála, něco mi nejde dodnes...
a v čerstvých 14 letech jsem odešla na intr a kupodivu jsem přežila - párkrát to bylo asi o fous, ale nakonec jsem si ze všech svých průšvihů musela najít cestu... dodnes obdivuju odvahu mých rodičů vypustit mě tak brzo do světa - mne, která se bála přecházet silnici v okresním městečku, nedokázala číst v jízdních řádech a neustále ztrácela věci, prostě poslali žít do prahy
tak možná, když si připustíš, že to nedělá schválně, že každá její chyba ponese následky především pro ni, bude tě to o něco méně vytáčet