Ona se ale taky naskýtá otázka, zda se vůbec ovládat máš. Já jsem taky běsnící typ Doma. Protože v práci pracuju s lidma a musím se ovládat, být trpělivá, naslouchající... Tam na nikoho řvát nemůžu, takže si občas frustračně zařvu doma - na muže, na děti, na psa, na kočku, na slepice... A taky třískám dveřma.
Ano, není to důstojné a asi ani funkční. Ale možná to v tu chvíli pomáhá mně. Protože jsem senzitivní, úzkostná a neurotická, mám utkvělé představy, jak by co mělo být.
A nevím, zda by mi nebylo hůř, když by se to ze mě nevyřinulo a zůstalo to tam.

Takže pro sebe se vyřvat a pak si v klidu promluvit. I když některé věci zůstanou bez odezvy - to ti u 14ti leté holky garantuju. Taky jsem jí byla, nebalila, nevenčila, špatné známky nosila, rodičům lhala, korzet na páteř nenosila a tak různě. To prostě patří k věku, tak zkus netlačit na pilu a třeba některé věci půjdou snáz.
A občas si klidně zařvi