Hatato, na jednu stranu si myslím, že i puberťák by měl občas vidět, že rodiči povolí nervy a vybouchne, důležité je, co pak následuje, jestli se dokáže třeba omluvit, pokud přestřelil, vysvětlit následně v klidu svůj pohled na věc, říct co ho rozčílilo a na rovinu uznat, že prostě emoce vždycky neovládne... Prostě ukázat, že hysterický výlev neznamená žádný konec, že i to může být jistý způsob komunikace... No a pokud to člověk takhle pokaždé "musí" vykomunikovat, kolikrát se příště raději ovládne
(no hlavně tou komunikací nahlas si hodně srovná člověk sám v sobě a je to taková malá samoterapie)
Osobně hodně věřím na upřímnost k dítěti i sobě samému...