Smutnoskvělý.

Dcera se učila být dlouho asertivní - na nás. Tohle skončilo. Teď ještě - vyřešit pozůstatky svatby, postupně si stěhuje věci. Zatímco ty svatební jsou (včetně našeho nádobí) "na střeše", tj. v bývalé výtahové strojovně, mám ji pronajatou. Jde se tam vnitřkem, ale poslední schodiště je kovové, hodně příkré a úzké. Žena se tam dobelže jen stěží.

Žel se mi z nošení věcí dost rozjela artroza v kyčlích, ale není nic, co by pár brufenů nezahnalo (pokud tedy nerozjedou toho Crohna/UC).

Ale je smutno, hlavně manželce. Ale i mně. Ale manželka má prázdniny.

Moje dcera už je není Vážná, ale dalo by se říci Apollonová.