U nás jsou slepice důchodkyněmi po dvou letech. Ty tříleté už maji většinou divný vejce, měkká, různé patvary a tak. Jsou to hybridky a už se tak nějak vynesly. Však není přirozené snášet skoro denně vejce.

Takže já jí chytnu, pomazlíme se, pohladím jí, pohovoříme a pak ji vezmu na výlet po zahradě ke špalku, kde čeká můj muž, dáme jí hlavu mezi dva hřebíky a sek... Vykrvíme a jdeme škubat. Já pak kuchám a následně vařím polévku a na paprice. Z dvouleté šťastné slepice je to mňamka.

Horší to bylo s králíkama, kteří měli jen pár měsíců života. No a pak s těma chovnýma, ke kterým měl člověk vztah a oni jméno. Ale taky jsme je snědli celý, protože jídlo SE NEVYHAZUJE !