Chleba se sádlem a s cibulí se u nás k večeři jedl často, jen maminka dohlížela na to, aby to byl pátek nebo sobota, stejně jako s topinkami s česnekem, protože by si nevzala na zodpovědnost, že to z nás bude ještě v pondělí cítit. A zásadně to bylo k večeři. A té cibule bylo stejně jen malinko a stejně tak i vrstvy sádla, my jsme měli sádlo z necelého kila syrového sádla určitě půl roku ve čtyřech lidech.
Česnek cítit i druhý den je, vypařuje se i potem, ale cibule snad ne? Ta si myslím už druhý den cítit není.