U nás jsou mobily zakázány - žák jej má nechat v uzamčené satni skříňce. Hlídá se to celkem těžko, já pod lavice nevidím a mám uspořádání učebny takové, ze není snadné procházet mezi lavicemi. Za dva roky jsem zažila dvakrát, ze si žák nutné musel něco zařídit v době vyučování. Shodou okolnosti byli oba devataci. Jednomu zavolala do hodiny maminka, co mu má koupit dobrého na svačinu, druhy si domlouvat koupi motorky..
Odchod ze školy stejně musí potvrdit rodič minimálně formou sms, nejlépe písemné do bakalářů. Když je někomu špatně, řeší s vyucujicim, případně odchází za hospodářkou.

A ještě zkušenost . Když jsem dělala pedagogický výzkum na SŠ, obchazela jsem studenty v oborových ateliérech na SUPŠ. Něco jsem tam vykládali, pak dávám dotazy a , aby mi někdo odpověděl, musela jsem k němu přijít, poklepat mu na rameno, znovu to odkecat a teprve se zeptat. Totéž znovu a znovu, všichni měli štuple v uších, poslouchali vlastní hudbu. Nikdo si napovídal, byla to tlupa solitér. Když jsme studovali my (stejnou školu), pustili jsme si hudbu nahlas a cele dny jsme prokecali. O osobním životě, o tématu práce, o umění, navzájem jsme se zkoušeli, diskutovali… Výjimkou byl teda jeden obor, kde se kolem mě seskupují celkem dost lidi a asi hodinu jsme si povídali, tam ty mobily asi nefrcely.
Dcery byly na této škole na táboře, jeden rok nadšeni, jaká tam byla sranda, druhy rok otrávený, ze tam všichni byli na sluchatkach a kromě tvoření tam byla totální nuda
Omlouvám se za případně chyby, píšu bez brýlí z mobilu.