to je pro mě úvaha z roviny scifi, jsme rádi, že máme alespoň jedno auto, movité prarodiče nemáme. Analogicky si pamatuji, jak si moje babička, dětí prababička umanula, že nejstarší koupí kolo. Dítěti ještě nebyl ani rok. Dost jsem se cukala, záruka na něco, co bdue dva tři roky ve sklepě se blbě uplatňuje, pak jsem nastudovala kola a zjistila, že to, co bych preferovala já je o mnoho levelů jinde, než co chtěla koupit prababička. Bylo mi to líto, byla z toho hadrkovanice a to šlo o kolo za pár tisíc.
Nechtěla bych, aby mému dítěti někdo kupoval auto, a rozhodně ne takto drahé a už vlbec ne SUV. Vypadá to velkolepě a je to velkolepé, ale má to svá úskalí. Asi bych argumentovala tím, že cena auta klesá strašně rychle a dost rychle také nastává moment, kdy je do něj už třeba něco investovat (a ve značkové prodejně Mercedesu nebude výměna oleje, brzdových destičeknatp úplně banalitka pro studentku, byť německou)