Toto naštěstí neplatí. Student není Hermiona a nemá obraceč času a zákonodárce to ví a kromě případu s pozdním neúspěšným ukončením souběžného studia to respektuje.

A dokonce se, naštěstí pro ty, kteří se tak poplatkové povinnosti vyhnuli, nezapočítává předchozí neúspěšné studium, pokud je opravdu předchozí, čili jeho ukončení předchází úspěšnému ukončení jiného studia stejného typu.

Jinými slovy, jeden "hřích z mládí" se se studentem netáhne celý život. Takže student FI, který ji vystudoval napodruhé (a jednou vyletěl třeba ve 4. semestru, takže má poměrně dost dní neúspěšného studia, v bakalářském studiu buď platil, nebo ne, záleží, jak to vyšlo), se může směle zapsat do navazujícího studia, aniž by se mu tam ty 4 semestry (počítáno na dny) započetly.

Pokud neúspěšné studium skončí až po státnicích (což dopadá na ta souběžná studia, zákonodárce chtěl totiž spíš odměnit úspěšné dokončovače z předchozího odstavce a případně motivovat k dalšímu studiu), tak holt je Hermiona :-/


Neštěstí je to ale pro ty, co ty poplatky teď platí, protože touto novelou vypadla nemalá část platičů. A protože poplatek není školné (je to sankce, "pokuta") a univerzita ho může podle § 58 odstavec 6 zákona o VŠ použít jen na stipendia, stipendijní fondy fakult se poněkud zmenšily.

Na toto samozřejmě univerzity (stanovit výši musí univerzita, i pokud se má výše na fakultách lišit; stanovení fakultami bylo v minulosti úspěšně napadeno u soudu) reagovaly zvednutím poplatku. Například na MU se pro příští akademický rok pohybuje od 24 do 51 tisíc korun za započatých 6 měsíců podle toho, o kolik doba studentova studia se započítáním neúspěšných studií překročí "bezplatnou dobu" ( = standardní dobu studia zvětšenou o 1 rok).


V tom popisovaném případě (pokud se tedy stal po roce 1998, protože zákon o VŠ je z toho roku, dřív to asi bylo úplně jinak) ale mohl být problém ještě jinde.

Zatímco teď je nárok na ten +1 rok v každém studiu, dříve to platilo jen v prvním bakalářském (nebo dlouhém magisterském) studiu (myšleno před vystudováním, nejen v tom, kam se student zapsal nejdřív) nebo v prvním navazujícím magisterském studiu po právě jednom vystudovaném bakaláři. Právě jen po bakaláři a právě jen po jednom.

Na bakalářské / dlouhé magisterské studium byla výjimka, pokud student studoval souběžně dvě studia a první úspěšně ukončil ve standardní době studia (nevyužil tu +1, ale ani o jediný den, což byl problém, pokud byl zápis ke studiu třeba začátkem června a státnice o 3 roky později v polovině června). V tom případě mohl +1 čerpat v tom souběžném studiu. Jakmile ale měl více než jeden bakalářský titul a zapsal se do navazujícího studia, tam už tu +1 čerpat nemohl, měl jen ty standardní 2 roky.

Říkalo se tomu tzv. další studium, univerzita mohla vyměřovat poplatek i jen za něj, ale ten byl směšný a omezen shora (zatímco tento je omezen zdola), takže se jí to většinou nevyplatilo. Problém pak byla ta prodloužená doba v dalším studiu, ještě když se opravdu počítaly všechny ty "hříchy mládí", to ten poplatek naskočil snadno.

Toto tzv. další studium zmizelo ze zákona už před nějakým časem (dřív, než se přestaly započítávat "hříchy mládí") a všichni mají vždycky ten plus jeden rok navíc. Tím také zmizela určitá část platičů a už tehdy se zvyšovaly poplatky, i když třeba na MU ne tak markantně a ne na každé fakultě (tehdy byly výše různé i podle "materiálové náročnosti" studia, nejvyšší typicky na lékařské fakultě a fakultě informatiky).