sedmi, co bych dala za anonymní prahu
představ si, že ani ta praha totiž VŮBEC není anonymní
neustále narážím na někoho, kdo mne zná a oslovuje... a netýká se to jen prostředí kolem školy dětí nebo práce naposledy jsme byli nakupovat ve vivo hostivař, nějak nefungovala samopokladna a musela k nám pokladní - vyřídila to a pak kouká na syna a směje se "tak synek už tátu přerostl, pamatuju si ho jak byl asi takhle velký" a ukazuje tak na výšku před 8 lety a místo toho "synek" použila jeho jméno došlo nám to až po chvilce - já si ji nepamatuju vůbec, ale ona nás musela asi nějak vídat při nákupech v minulosti - mám teda dojem, že možná spíš z europarku, do viva moc nechodíme...
a tohle se mi stává fakt často... jednou třeba před vánoci jsme v praze kupovali nějaké jmelí a větvičky a prodejkyně nás radostně zdravila - znala nás, protože jezdívala za kamarádem z našeho baráku u nás v buranově
nebo jsme čirou náhodou zjistili, že soused z baráku (v buranově) pracuje ve stejné firmě jako my, jen v jiném oddělení ve vedlejším domečku (praha) - netušil to ani on, ani my, přitom firma není nijak velká, dokonce spolupracujeme na některých projektech, jenže známe jen jméno, ne člověka...
nebo jsme byli na dovolené v náchodě a potkali tam učitelku našich dětí
prostě mám pocit, že kam se hnu, všude narážím na nějaké lidi, co mne znají