Přidat odpověď
Agatho, to je hezký nápad, přihlásit ji na závod jinde, i když MČR je MČR.
Ta pachuť se tam asi určitou dobu ponese a bude muset nějak vyvanout.
Já zažila v mládí něco trochu podobného. Vůbec nemůžu říct, jestli mě to nějak posílilo nebo posunulo, ale asi mě to ani nesrazilo, prostě jsem se pak pootočila trochu jiným směrema víc třídím, do čeho napnu energii.
Vůbec tak nějak přemýšlím, že veškerý můj úspěch byl buďto soukromý, vnitřní, nebo takový podivný, rozplizlý. Třeba na gymplu mě učitelka řekla, že jsem sice u ní nejlepší, ale protože se započítává do kreativní soutěže i průměr známek, nemám šanci. Tak jsem na vyhlášení ani nešla, možná jsem byla u zubaře, nebo hrabala pozemky na školní zahradě, už nevím. A za týden mi pak nenápadně o přestávce šoupla diplom, že přeci jen ano. Totéž v práci, makala jsem na něčem, pak šla na mateřskou, pak to dostalo nějaké ocenění, už jsem nebyla součástí týmu, tak nic, prostě mi není souzeno.
A čeká mě ještě mnoho bitev, které nikdo neocení, nevyfotí... Tak se snažím alespoň oceňovat lidi v mém okolí, protože zpětné vazby, že člověk není dost dobrý je všude pno.
Předchozí