Měli jsme to podobně
Nejstarší s námi mohla kdykoliv kamkoliv, nikdy nerušila, vždycky vzpomínáme, jak v jejích necelých dvou letech jsme jeli autobusem do Chorvatska (hrozný nápad ) a v cíli byli spolucestující překvapeni, že nimi cestovalo tak malinké dítě a niukdo o něm ani nevěděl ND taky zvládla ani ne v 5 letech (Louskáček) a ani nedutala
Syna jsme nebrali nikam, měl tendence být samostatný
na sestřině vystoupení chtěl na pódium za sestrou a když jsme ho nepustili, tančil (podle holek nahoře) sám pod pódiem, byli jsme teda v první řadě a nikdo jiný ho neviděl, než lidé z té první řady, ani holky z pódia ne... Pak už jsme věděli, že smíme jen do poslední řady, ideálně na stojáka a jen na dceřina vystoupení, jinam ne
A nejmladší byla zvukově náročná (prostě nezavřela pusu), ta byla v divadle poprvé až kolem 6 let na dětském představení a pak zase dlouho ne až pak jako starší začala chodit s námi aspoň do kina, to ji stejně baví víc