Podprsenku beru jako jedno z nutných zel. Na základce jsem jí nosila - měla jsem prsa brzy, už asi v deseti a podprsenka byla něco jako kouření, líbání a pití alkoholu - branka do rané dospělosti. Ale jako teenager jsem ji odhodila a odhozená zůstala asi do mých třiceti, kdy jsem usoudila, že už si ty prsa trochu přizakryju a podepřu.
Podprdy jsem si kupovala u Vietnamců, nijak jsem je neřešila, prostě kus oděvu. Nosila jsem zásadně černou, pak i tělovou. Poslední roky mám z Bonprixu - černou a tělovou, hladkou, s kosticí. Myslím 80 B nebo C, ani nevím. Podprsenku na sobě cítím, když se na ní zaměřím. Jinak ji nevnímám. Není mi příjemná ani nepříjemná, ale vopruz to trochu je. Doma ji svlékám, nosím ji jen mezi cizí lidi.
Bez ní bych ale asi už nechodila, přišlo by mi to trapný. S ní si připadám vizuálně estetičtější. Nosím i upnuté věci, nejsem ani tlustá ani hubená, tvary mám, ale stejně je to skoro v šedesáti tak nějak fuk.