Doma nic takového neslyší, rozhodně ne ti, co je teď učím. Jsou na gymnáziu, na soukromém, jejich rodiče mají zájem, aby získali vzdělání a dost na to dbají.

Dítě samo takhle uvažuje úplně klidně. Necítím v tom žádný despekt, většinou je to obranná reakce na něco, co se jim zdá těžké. Takže když to jde, snažím se jim to ukázat na konkrétních příkladech.

Veselé je to právě tehdy, když řeší konkrétní úlohy, co uváděla Termix, že počítala při úpravách domu, kdy počítáme množství barvy, objem nádrže na dešťovou vodu, počet dlaždic na pokrytí podlahy, ne u úloh typu "vypočítej povrch kvádru" nebo "urči nejmenší společná násobek čísel". Jim v tu chvíli vůbec nedojde, že víc "ze života" už to být nemůže.

Je to spíš ukázka toho, že děti ve věku kolem 12 let často nemají skoro žádnou představu o tom, jak funguje domácnost, co se doma musí občas udělat, aby to tam vypadalo, jak chtějí, co je vlastně v životě nejspíš čeká za běžné starosti. I když jim to člověk řekne, tak najdou x jiných řešení, od "někoho si na to najmu" po "to odhadnu". Dokud si to fakt nezkusí v praxi, dokud se jich to netýká osobně, je to pro ně prostě těžko představitelné.