Já jsem nechápala, proč někdo drží diety, kamarádky si daly půl krajíce chleba, já tři krajíce a byla jsem nejhubenější. Jedla jsem vždycky podle chuti a peněz .

Do 17 jsem závodně tancovala a měla jsem 52 kilo na 170 cm, chtěla jsem trochu přibrat, aby mi nelezly klíční kosti, ale nešlo to.

Pak mi v 17 tancování mamka zakázala, že pořád někde po večerech trdluju, a přibrala jsem na 58 kilo/170cm, což mi slušelo a měla jsem to bezpracně ještě po svatbě, až asi do 24 let.

Pak se změnily okolností, přestala jsem být pořád v pohybu a každý večer někde a začalo přibírání. Nechápala jsem, co se děje, jak to, že mi jsou malý věci

A začala jsem to řešit úplně blbě.
Máma mi poradit nemohla, celoživotně se snaží přibrat, mladší ségra v tý době měla taky ještě bezpracnou vyhublou postavu, nechápaly jsme to.

Měla jsem začít zase s přirozeným pohybem, místo hladovek. Vzhledem k okolnostem jsem začala vést sedavý způsob života.