Bingo.
Vítr nahlíží podstatu.
Jsem rozvedená (nemyslím, že vlastní vinou, blbý výběr, beru to jako životní prohru, ale co už)
Mám Vš, takže nás uživím, ale něco mezi sociální prací a zdravotnictvím, nelukrativní obor, naplnující, ale velmi, velmi vyčerpávající. Nulovou pomoc od rodiny (nějaké hlídání)za cenu neustálého balancování na hranici vyhoření, zhroucení, nás uživím, ale jedu od nuly k nule. Každé očr, neschopenka je průser. Nemám žádné pojištění, nezbývá na ně, síly ale ubyvají. Platím hypotéku, plný úvazek. Alimenty "královské" na dvě děti 12000. Z bývalého manžela je vždy dostanu, takže vlastně nadstandard, ale nedá nic na víc, když řeším s někým, vnímá to jako super alimenty, ale když upozorním, jak by vyšly s platem chlapa 12 tis, chápou, ž tj těžké (k hypotéce jsem musela vyplatit milionem manžela..myslím celkem nespravědlivě, ale sjm, co už.
Systém vnímám jako nepřátelský. Fakt se snažím děti vychovat dobře, vlastně ale žjeme dost bídně. Ano, oproti rozvojovým zemím se mám královsky, kdyby někdo měl tento postřeh....to vím a vážím si toho Žádná dovolená. Každé boty, začátek roku (snažím se, aby děti měly kroužky.... velký stres.
Co chci říct? Bohužel (netěší mě to), když mě vidí mladé kolegyně, dost mi říkají, ž si setsakra rozmyslí, jestli budou mít rodinu.
Že bych tvořila rezervy na důchod? Ani omylem! Ne, nejsem tak blbá, abych nechápala, jak rizikové je spoléhat na stát, ale když přemýšlím, co budem koncem měsíce jíst, fakt nemohu odkládat na důchod. A jo, já jsem velmi rodinný typ. Ten, co by asi měl děti i v chatrči, ale mladí, co víc řeší (asi i správně) budoucí komfort, prostě jdou často max do jednoho dítěte. Nebo raději nic. A to opomíjím klimatickou dpku, co do toho vstupuje.
A na rozdíl od ostatních si myslím, že rodinná politika je natolik hostilní, že třeba u žen, které třeba - nedejbože- zvažují potrat (třeba víc dětí, nejisté zázemí), myslím, že to i může hrát roli.