Neřešit budoucí obživu si nemohl dovolit nikdy nikdo.
V minulosti se museli lidé pragmaticky přizpůsobovat bez ohledu na své zájmy, sny a talenty MNOHEM více než současní mladí u nás.
Maximálně tak u nás za minulého režimu to bylo víceméně jedno, protože všichni šli ve výsledku pracovat pro stát podle jedné platové tabulky.
Volit studium s výhledem na budoucí uplatnění je úplně logické a přirozené a pokud to někdo nemusí zohlednit, má luxusní životní privilegium.