Kroniko, podle mě není problém se nedožít ani 70 a naopak třeba 96 v plném zdraví.

Problém je, že naši vrstevníci jsou povětšinou líný, nemají a nikdy neměli tolik práce a starostí. A toho pohybu taky moc nemají. Koníčky taky nic. Takže se zhoršuje naše generace psychicky a od toho pak i zbytek. ( vidím to kolem sebe) nikdo nemá toho tolik co já a mysli pořád na blbosti( vymyslí x katastrof), nemám na to čas vždycky říkám.

Fakt vidím, že já se od 4h ráno denně zastavím akorát na jídlo a pořád něco dělám, nově mě ukecali hasiči( 2 roky jsem odolavala). Takže mi těch aktivit přibylo( a znam to z dětství, že dobrovolných hasičů je potřeba na kde co, aby ta obec fungovala). Zrovna včera jsem celé odpoledne stavěla Stan, aby si to dneska užili obyvatelé města na slavnosti, vedlejší efekt jsem se krásně opalila. A každý den padnu a dobře spím, což je podle mě základ.

Moji sousedé mi tu umírají ve věku 93-96 let. Sem tam někdo 86. V těch 85 si teda pořídí tryskomyš jak tomu říkají ( chodítko) a denně lítají na procházku. Žijí aktivní a spokojený život.

Moje prababička umřela v 92 a do posledního dne litala po dvoře. Druhá v 93 do té doby obstarala ovce a sama dožívala v místě co jí komouši oficiálně sebrali. ( oni se o to stejně nestarali)
Můj děda 93 a mozek ok. Kdyby ho v 85 nenakoplo prase v chlivku při kydani hnoje, tak by ani to náhradní koleno nepotřeboval.

Podle mě je nejdůležitější si najít denně spoustu pozitivních věci. Naučit se odpočinku . Aktivní dny/večery/ zkusit něco třeba nového. A dobře spát.
A mít kolem sebe dost kamarádů z různých aktivit. Na něco se těšit.

Beru to tak nějak bylo, nějak bude.

Sama Beru nejhorší období roky 1988. 1996-2000. Pak 2008-2009. 2018-2019. Teď se máme v okolí zlatě.

Takže neklesej na mysli.