Padesát je mému bratrovi. Dávno dobře ví, že je jich hodně, a generace, které by je měly živit v důchodu, jsou naopak slabší. Že se důchodový systém mění pomalu, a jaksi vlaje za realitou, ho celkem nepřekvapuje, protože celý život je pro něj všeho málo - míst ve školách, tenisek a tepláků, prostě všeho. V TOM vyrostl, to byl pro něj socialistický "sociální" stát = pořád ničeho nebylo dost. V patnácti jako gymnazista již pootáčel kolem dějin pryč od socialismu.
Padesátníkům se vše mění stejně jako ostatním. Mně je letos 60, moje mamka byla v tomhle věku dávno v důchodu, na který si samozřejmě sama nespořila, stát vše zařídil. Ale my jsme si všichni (radostně) všimli, že se režim změnil, a vždycky je něco za něco.