Kopřivo, tak já jsem ročník 1974 a celé dětství jsem poslouchala střídavě o možné jaderné válce, kyselých deštích a špinavých řekách a cestovat se jednu dobu nedalo ani do Polska. A jestli jsem měla z něčeho v pubertě úzkosti, byly to stejně hlavně ty "obyčejné" mezilidské vztahy, otázka vlastního vzhledu, vztahů s klukama apod. Ale měla jsem v pořádku rodinu, většina úzkostí se stejně bere tam, dřív jako dneska. S vlivem sociálních sítí souhlasím, to my si asi úplně ani nedokážeme představit, jak oni na tom visí, přeci jen my máme, myslím, větší odstup. Ale stejně si myslím, že děti, co mají v pořádku sebedůvěru a důvěru v okolí z rodiny, zvládají všechno líp. A i dřív se myslím cítilo hodně lidí hodně špatně, jenže se to míň řešilo (což nepovažuju za klad) a pokud se někdo cítil blbě, asi bylo míň takových co si to vysvětlilo tím, že se narodili ve špatném těle. Docela souhlasím s názorem, že dneska je těch jakoby trans osob hodně proto, že je víc lidí, kteří své potíže odůvodní zrovna tímto, protože se o tom hodně mluví.