::Vážný, já vím, že ty nejspíš nepatříš mezi katolíky (nepoznám to)

Jsem letniční konzervativní protestant, tzv. charismatický evangelikál. Konkrétně z Křesťanských společenství.

::ale řk církev zhusta blahořečí/svatořečí ženy, které radši zemřely, než aby na nich byl spíchán hřích, nebo ho samy spáchaly (např. zalhaly ve víře, nebo se "nechaly" znásilnit), takže smrt je v dějinách řk církve často braná jako lepší řešení, než ledacos jiného...

Tak tahle tradice je už od judaismu a samozřejmě většina těch věcí se děla v době, kdy byla jedna nerozdělená církev. Takže nemohu tvrdit, že to "k nám" nepatří.

Když tak o tom přemýšlím, tak ale mám pocit, že ta potřeba se obětovat "pro princip" se v čase vyvíjela. Proroci byli většinou pronásledováni pro to, že MLUVILI slovo Hospodinovo někomu, kdo to nechtěl slyšet. Typicky panovníkovi. Konče Janem Křtitelem, předchůdcem Ježíše, kterého Herodes (ne ten co zabil Betlémské děti) nechal uvěznit proto, že ho kritizoval, že žil veřejně s manželkou svého bratra. Ale třeba judismus uznává, že v řadě situací je možné k ochraně života porušit většinu přikázání. Je zákázána vražda, modlářství, incest a cizoložství. Nicméně třeba úspěšné makabejské povstání, jim následovníci Alexandra Makedonského zakazovali sobotu a oběti v Chrámu. (Odtud jméno sportovních židovských klubů Makkabi - Makabi Haifa - makkabi je kladivo, přezdívka vůdce povstání).

Křesťani v dějinách často obětovali život buď na misii, nebo na svědectví věrnosti Kristu, když v některých obdobích zvláště Říma byli pronásledováni proto, že odmítali provést oběť Bohu-císaři, nebo božstvům. Někdy se o tom vydávalo dokonce potvrzení, které mělo z části roli dnešního ID. Kdo odmítl, mohl být zabit, nebo dokonce umučen.

A křesťanské ženy tehdy často volily smrt před sňatkem s nevěřícím, nebo před porušením panenství.

Tady už mám otazník, protože třeba judaismus, který je mi v mnohém bližší, v tomto případu nařizuje naopak hájit život.