Žženo, ona je potíž, že tam, kde se euthanazie předkládá pacientům jako legitimní řešení jejich stavu a prevence "nedůstojného" a bolestivého konce, tam se zrovna dvakrát neinvestuje do jiných řešení.

V Nizozemsku se třeba vyvíjela dostupnost paliativy výrazně pomaleji, než v jiných zemích, právě pro tu dostupnost euthanazie.

Máme my tady tak super rozvinutou a dostupnou paliativu, abychom mohli nabízet euthanazii, nebo chceme nabízet euthanazii, protože ji vidíme jako vysvobození od mizerné a neúčinné zdravotní služby a od pomalého potupného konce na LDN? To by totiž bylo z mýho pohledu hodně nešťastný.

Navíc paliativci říkají skoro jako jeden muž - naši pacienti (ať v domácí hospicové péči nebo v lůžkové) nás o euthanazii nežádají. My se jim staráme o kvalitu života, a oni chtějí žít. To je pro mě docela argument.

Mimochodem doporučuju knihu Ondřeje Štindla Mondschein. Je to beletrie a eutanázie je tam pečlivě zprocesovaná procedura, kontrolovaně a humánně poskytovaná, která umožňuje únik z dystopické společnosti. Kterou kdosi de facto udržuje, aby nepřišel o moc. Není to pěkné čtení.