Koukám, že někteří mi zde udělali skoro psychoanalýzu této fobie. Nejsem žádná hysterka, jsem poměrně rozumná osoba a dokonce této své fobii rozumím. Jen s ní asi nic udělat neumím a není to o tom, že bych nechtěla.

Pro Janinku. Mně je fakt úplně jedno, jestli se mě slepýš bojí nebo ne. Kdybych byla chtěla, tak jsem ho těmi nůžkami rovnou rozstřihla na dvě půlky. Nejenže jsem to neudělala, ale ani jsem neječela ani nic jiného. V klidu jsem došla pro manžela, který milého slepýše chytil a odnesl. Ihned poté jsem na zahradě normálně pracovala dál. Mám tady dvě krmítka a na zimu jsem pro ptáky měla 15 kg slunečnicových semen. K tomu si nás adoptovala místní kočka, o kterou se starám a na vlastní náklady jsem ji nechala kastrovat.
Dotaz zněl, jak to udělat, aby se mi slepýš nevrátil. Chápu, je to zahrada, je to příroda, ale tak jako někteří bojují s plevelem, tak já jsem chtěla babskou radu, že třeba zasadím něco, co slepýš nemá rád a půjde k sousedům. Rada na způsob, že ti, co se bojí výšek, neničí rozhledny ... no oni mají na výběr, jestli na rozhlednu polezou nebo ne. Moje zahrada je spíše homeopatické velikosti.
Byl to dotaz na ty, kteří mají zkušenosti. Nikoho netrávím, jen bych ráda, kdybych mohla na té zahradě být v klidu a ne ve stresu. Mimochodem ačkoliv fakt nemám ráda myši, když nám právě tato naše adoptovaná kočka mrtvou myš donese, opět nepanikařím, nehysterčím, nasadím rukavice, vezmu dlouhou lopatu, myš strčím do sáčku a stále na lopatě odnesu do popelnice. Kočce jsem vysvětlila, že pokud spolu chceme žít ve vzájemné symbióze, že to nebude dělat moc často a asi mi rozumí.