"Dřív lidi byli rádi, že vůbec něco k jídlu mají."

No ano, dřív lidé jedli opravdu jen jídlo ze základních surovin, vrcholem "konzervace" bylo sušení či fermentování, výjimečně nakládání do oleje (tuku). Vrcholem slazení bylo ovoce či med. Mouka byla celozrnná, bílá byla jen "prémiová". Maso bylo nedostatkové, tedy spíše sváteční.

"V mém mládí se řešilo, co je zdravé, ve smyslu mléko, ovoce a zelenina a pod."

To ještě pořád mluvíme o době, kdy potravinářský průmysl byl spíš o potravinách než o průmyslu. Chemie se začala vkrádat do potravin, ale jednak to bylo dost drahé a především ještě lidé neřešili případný dopad na lidské zdraví. Právě v té době jsme si na sebe upletli bič různých přídatných látek, vylepšovadel ať už jde o trvanlivost, vůni, chuť či barvu. Daň za to platíme dnes všichni a budou ji platit i ještě naše děti.

"Teď řešíme složení jednotlivých potravin a podobné číčoviny."

Dnes teprve zjišťujeme, jak velký dopad má na naše zdraví ta hezká modrá barvička na lentilkách, jak moc se na našem zdraví odrazí všechna ta éčka, už máme dostatek studií a potvrzení, že ty báječné barvy, chutě a konzervanty nám neprospívají. Taky jsme se dobrovolně vzdali spousty dobrých potravinářských norem, pod dojmem svobody a "skvělého" potravinářského průmyslu ze západu. No a s dostatkem informací přichází potřeba začít chránit sebe i své děti a zároveň ještě bojujeme s našimi návyky z dob, kdy se podobná témata řešit ještě nemusela.