Buřte,

už dávno to neřeším a neobhajuji před ostatními. Nekomentuji, proč nechodím do závodní jídelny a proč vyrábím dětem takové svačiny a kolik mě to stojí času a že to musí stát peněz. Někomu kdo vydrží hledat celý den v letácích slevy a lítat mezi Lidlem a Kauflandem kvůli 5,-Kč to nevysvětlím, nepochopí to ani někdo kdo nerad vaří a už se ani nesnažím.

Je to každého osobní nastavení.

Ač jsem tomu chvíli nevěřila i děti, teda dnes už puboši kopírují a chutná jim to co doma jíme. Odzvonilo mekáčům a kinderbuenům a jiným. Neříkám, že si nedají když jedou s partou ze závodů nebo si nekoupí v sámošce sušenku. Taky se normálně najím, když jdeme na pracovní oběd nebo večeři. Naučilo nás okolí, že zpravidla ti co např. o veganství dlouho vypráví a poučují, tak to vydržím max. půl roku a nebo si v restauraci dají omáčku a vyndají si z ní maso a nezavřou po celou dobu klapačku, aby tě ubezpečili že se právě zabíjíš svým burgerem .

Čas od času upečeme doma bučíček a uzené zalejeme černým pivkem. ...máme to rádi. Máme rádi klasické omáčky svíčkovou nebo kuře na paprice. Ale všechno tohle se dá dělat s potravinami od místních dodavatelů a víme, jak to připravované. Omáčky zahustit zeleninou, podlévat kvalitními vývary. Chvilku asi trvá než se to člověk naučí a vymyslí, jak na to, ale já už dneska třeba - ano - strávím jeden den v týdnu 4 hod. u plotny, ale po zbytek týdne už jen šup, šup, přijdu domů v 18:30 a v 19 hod. už máme teplou večeři. Základ se tetelí v lednici a dokrájím jen zeleninu nebo nějakou přílohu.

Mám ráda jídlo, ráda vařím, peču a čtu o jídle. Jídlo prokládáme sportem. Nejsem už ani nejmladší ani nejhubenější a třeba s váhou a s chutěmi poslední tři roky bojuji. Jsem ale zdravá já i můj muž. Ani cholesterol, ani cukr, nemocní býváme zřídka. Nejsme žádní hubeňouři, ale ani nejsme silní, vlastně děláme to co jsme vždy dělali. Chodíme po horách i po městě, popoběhneme, zatím nás nebolí žádné klouby nebo záda.