Tohle je téma, které mě napadalo spíš tak na odlehčení - zrovna sleduji videa o fenomenu tzv. Tradwifes (ženy, co se inspirují romantizovaným obrazem žen v domácnosti z 50. let z USA, které nepracují, pouze se celoživotně starají o děti a o domácnost a jsou zcela finančně závislé na manželovi) hodně tam bylo varováno před riziky takové jednostranné závislosti - s čímž se mohu naprosto ztotožnit. Že je třeba na sobě nějak pracovat, něco si našetřit atd. jinak to může být opravdu

Vzpomněla jsem si taky, že když jsem byla ještě dítě, bylo mě tak třeba 12+ tak jsem pořád přemýšlela, jak přijít k nějakým penězům mimo rodinu (děcka si chtějí vydělat nějakou tu korunu, za mě úplně v pohodě). V jedné diskusi tady na rodince před pár lety se tam toto řešilo a překvapila mě jedna uživatelka, která na to reagovala asi tak způsobem "tak dítě v tomhle věku si přeci nepotřebuje vydělávat peníze někde jinde, když potřebuje na něco peníze, tak mu je dám a nebo mi tady může s něčím pomoct a já mu za to zaplatím, nevidím jediný důvod, proč by takhle malé dítě muselo vydělávat nějaký peníze někde jinde..." atd. Bylo vidět, že ta matka, která tohle psala si asi myslela, že tomu jejímu dítěti jde jenom o ty peníze jako takové a vůbec nechápala, že v tomhle věku si ty děcka fakt začínají pomalu uvědomovat, že nechtějí tu úplně stoprocentní jednostrannou závislost na rodičích.

Já osobně to tedy chápu. V tom věku jsem měla potřebu - a je to za mě normální - si kromě té závislosti ne rodičích pomaličku budovat nějakou vlastní nezávislost. Těmhle děckám fakt nejde jenom o to dostat ty peníze. Ono je pro ně důležité se od těch rodičů aspoň trochu distancovat (a opravdu taková touha nemusí značit špatné rodinné vztahy, jak tam tam matka psala). Samozřejmě - to dítě je pořád skoro ve všem finančně závislé na rodičích, pořád u nich bydlí, jí, spí, rodiče mu platí školu, dávají mu kapesné atd...na druhou stranu já osobně fakt chápu tu touhu si vydělat třeba jenom pár stovek měsíčně někde bokem (třeba pomoct sousedovi a něco za to dostat) a taky chápu, že pro ty děcka mají tyhle peníze větší cenu, než ty peníze co dostanou od rodičů. Dává jim to pocit aspoň nějaké nezávislosti na těch rodičích. Tak např. rodič děcku platí za telefon. Pak se může stát, že ho to děcko něčím naštve a rodič se rozhodně, že ho "potrestá" a mobil mu nedobije. Na a když má to děcko nějaký svý peníze, tak to pro něj není takovej problém - dobije si ten mobil sám. Je v tom prostě nějaká obava o vlastní autonomii, kterou chápu, dává mi to smysl. Podobně jako u těch manželek, který fakt dost riskujou tím, že jsou takhle jednostranně závislé na manželově příjmu (a tím pádem je ten manžel může mít celkem dost pod palcem). Tak mě docela překvapilo, že tohle hodně matek není schopných pochopit, myslí si, že je to dítě nemá rádo. Za mě je to naopak přirozené, že se chtějí aspoň trochu osamostatňovat a má to pro ně hodnotu. Jak to máte vy? Máte pro tuhle potřebu a touhu u vašich starších dětí - že ty peníze nechtějí jenom od vás - pochopení, nebo vám to taky nedává smysl jako té zníněné matce?