V naší vesnici (cca 700 obyvatel) popeláři za mého dětství nejezdili.
Co šlo, to se pálilo, myslím třeba staré oblečení, staré skříně. Ale ne plasty, na to byla mamka děsně háklivá a když pálili plasty sousedi, tak je hlásila na obecní úřad
Biologický odpad se dával zvířatům. Co nešlo dát zvířatům nebo na zahradu, jako třeba popel z uhlí, tím se zasypával starý septik.
Jiného odpadu bylo úplné minimum. Třeba staré hrnce nebo pekáče se použili jako nádby pro zvířata na krmivo. Na černé skládky jsme nikdy nic nedávali.