Jo a diskutoval s kantorkou na jedné kř. škole, kamarádkou, která stojí na hodně přijímajícím a liberálním pólu spektra. Popisovala zážitky ze stř. školy, které by asi ve sboru málokdo pochopil.

Pro nás je tohle taky ohromně transformační doba. V řadě věcí, ten vztah k homosexualitě je v podstatě spíš syndrom, než základ. Do nedávné doby bylo prostě klíčové "členství v církvi" a ve sborech. Kdo je uvnitř, kdo je vně. (Kartotéční členy po rodičích jsme moc neměli.) Fungovalo paradigma (uvěřit-vyučovat se-začlenit se). Mladí poměrně často v 18 letech vstupovali do církve jako dospělí.

Tohle vše se otočilo. V podstatě není rozdíl mezi návštěvníkem a členem, mnohde na západě členství oputili a nechali to tak, že hlasujícími členy jsou ti, co něco dělají. (Pokud se vůbec hlasuje. ) Paradigma je dnes spíš: začlenit se - dovídat se - uvěřit. A mládež je naštěstí dost jiná, byť díky vedení mládeže i tak dost (až moc) konzervativní. Spíš jsou někteří zaměření na nadšence z YT, kteří chtějí chodit ven, kázat, uzdravovat,... Jsem rád, že jezdí třeba na krátkodobé misie.