L+2m, mému synovi dává smysl výuka němčiny dokonce i v Praze a dokonce, i když nechce utírat stoly ani za koruny ani za eura. Začal se učit dokonce úplně sám (ve škole má vedle Aj španělštinu), motivovaly ho kupodivu chystající se výjezdy do Německa a Rakouska.
Já chápu, že někoho to může přetěžovat, ale obecně bych pořád horovala za platnost toho známého přísloví "kolik jazyků umíš ..." (i když je umíš jenom málo). Samozřejmě rozhodovat se v 11 nebo kolika letech jestli bude pro mě jednou lepší němčina, francouzština nebo španělština, to je spíš věštění ze skleněné koule, ale říkat předem, že "tento jazyk nebudu nikdy k ničemu potřebovat" je prostě nesmysl.
Já třeba byla v roce 1987 hodně mrzutá, že na naší základce se nabízela jenom Aj (na druhé ZŠ ve městě zase měli jen němčinu), němčinu jsem považovala za praktičtější, v návštěvu NDR jsme věřila mnohem víc než v to, že bych jednou jela někam, kde se mluví anglicky